Divoké horské jezero, mlha a křik racků. Ve třetím díle cestopisu z ostrova São Miguel objevuju turistický cíl, který chybí v nabídce cestovních kanceláří. Užívám si pomalý osamělý trek divokou roklí i jezero Fogo zahalené mlhou a křikem racků. A ani dnes nechybí duha.
Čajové plantáže uprostřed Atlantiku, vůně sušených lístků a proměnlivé azorské počasí v hlavní roli. Ve druhém dílu cestopisu z ostrova São Miguel vyrážím na legendární čajovou plantáž a do továrny Chá Gorreana, objevím kouzlo severního pobřeží Azor a zopakuji si radosti a strasti cestování autobusem po ostrově. Autentické putování na vlastní pěst,...
Možná se zdá, že mě na sólo cestování nic nerozhází: letenky kupuju jako v supermarketu a stále rozšiřuju okruh, kam se sama pouštím. Neplatí to vždycky. Dovolená autobusem na Azorských ostrovech mě tentokrát vypsychla docela dost.
Ve vídeňském muzeu hodin to tiká, kuká a odbíjí. Za pár euro se tu můžete ponořit do fascinujícího světa ozubených koleček, ručiček a ciferníků. Tep vám sice nezměří, zato ten váš se zdvihne při pohledu na práci řemeslníků několika staletí, kteří obyčejné strojky k měření času proměnili na umělecké předměty nejrozmanitějších podob a tvarů. Najdete...
V poslední části výpravy chci projít zbývající význačné historické památky v Budapešti. Proto se vydávám k Budínskému hradu. Projdu si Rybářskou baštu a nadchne mě Matyášův chrám. Poválím své tělo v levných termálních lázních a usoudím, že na prohlídku Markétina ostrova není únor úplně ideální termín.
Druhý den výletu do Budapešti jsem se proháněla po straně Dunaje, kde stávala historická Pešť. Nejdůležitějšími postřehy dne byla překvapivá zjištění, že pepřový sprej do Parlamentu nepatří a že tři jahody se dají pořídit i levněji, než za stovku.
Do Budapešti se dá dojet za šest hodin vlakem z Pardubic. Když započítám cestu na letiště, čekání na letišti a samotný let, je pro mě časově výhodnější než letadlo. Včasná jízdenka ČD stojí přes sedm stovek. O něco levněji se dá na ten samý vlak pořídit v aplikaci maďarské železnice. Za čtyři dny (respektive 72 hodin) se dají...
Za pár hodin jsem proběhla půl Sicílie. A může za to vlakový portál! Naposledy se hlásím ze Sicílie. Rozloučila jsem se s Avolou i svojí spolucestovatelkou Danielou a stihla Syrakusy i Katánii.
Minule jsme mrkli po něčem dobrém na zub, dnes se zase podíváme za barokní čokoládovou kráskou. Cítím se lépe, tak chci urvat zbytek dovolené. Ráno se s Dančou pakujeme a vlakem i s našimi koly odjíždíme do městečka Modica v údolí Val di Noto.
Dnes letem světem mrkneme na sicilské dobroty. Není to úplný výčet, jen taková lehká ochutnávka. Pokud vás zajímají jen ceny potravin, mrkněte až na konec článku.