Budapešť za čtyři dny
Do Budapešti se dá dojet za šest hodin vlakem z Pardubic. Když započítám cestu na letiště, čekání na letišti a samotný let, je pro mě časově výhodnější než letadlo. Včasná jízdenka ČD stojí přes sedm stovek. O něco levněji se dá na ten samý vlak pořídit v aplikaci maďarské železnice. Za čtyři dny (respektive 72 hodin) se dají navštívit všechny hlavní pamětihodnosti města a ještě třikrát skočit do termálů.
Itinerář - 72 hodin v Budapešti
Pondělí
Vlakem do Budapešti na nádraží Nyugaty
Andrássyho třída - Náměstí hrdinů - hrad Vajdahunyad - budova Széchenyiho termálních lázní - historická linka metra - Lázně Veli Bej.
Parlament - Boty na nábřeží Dunaje - Řetězový most - Velká tržnice - Most svobody - Synagoga - Bazilika sv. Štěpána (vč. panoramatické terasy) - Lázně Veli Bej.
Středa
Budínský hrad - Matyášův chrám - Rybářská bašta - Lázně Dandár - večerní nábřeží - Opera.
Čtvrtek
Markétin ostrov - Velká tržnice - odjezd z nádraží Déli.
Den první
Přímý vlak z Pardubic brzdí po poledni na budapešťském západním nádraží (Budapest-Nyugati pályaudvar), které leží na severovýchodě, na východním břehu dunaje. Je to tedy trochu svérázné pojmenování. Jestli to byla strategie ke zmatení potenciálního nepřítele, došlo k poruše kompasu nebo to jen někdo přehnal s tokajským vínem, netuším. Jisté je, že budovu nádraží vybudovala firma Eiffel a nyní je památkově chráněná.
Počasí je nevlídné. Mrholí. Cvakám jednu povinnou fotku nádraží a spěchám si sednout do nejbližší malé kavárny v boční ulici. Pořídila jsem si na cesty Revolut kartu, na které jdou směnit koruny přímo za maďarské forinty. Nefunguje. Dobře. Vytahuju druhou a v pohodě platím. S doplněnou kofeinovou nádrží lovím deštník a vyrážím směr
Náměstí Hrdinů.
Budapešť doplatila na tatarské nájezdy, kdy byla většina původních staveb zničena, proto se její stavební rozmach datuje do druhé poloviny devatenáctého století. Při příležitosti oslav Milénia, tisíciletého výročí založení maďarského státu, na tomhle rozlehlém prostranství začali v roce 1896 budovat monstrózní památník. Nedostatkem bronzu a kamene zjevně netrpěli.
Na 36 metrů vysokém kamenném sloupu tu mává křídly archanděl Gabriel a pod ním ztuhlo na koních sedm kmenových knížat. Za centrálním památníkem stojí půlkruhová stavba se čtrnácti osobnostmi maďarských dějin - od nejstarších dob po bojovníky proti habsburské dynastii.
Vajdahunyad
Únor není na návštěvy parků nejlepší měsíc, ale hrad Vajdahunyad by byla škoda vynechat. Je to tak trochu bizárek. Při příležitosti oslav Milénia tu postavili komplex budov v divokém mixu stavebních stylů od gotiky, románského, barokního a renesančního slohu. Celek působí jako kdyby někdo hodil do pytle modely z parku miniatur a ony mu přes noc vyrostly na zahradě.
Naproti muzeu zemědělství sedí bronzový Ignác Darányi. Býval kdysi ministrem zemědělství. Teď se s ním fotí turisté a tahají ho za kníry. Jejich špičky má celé vyleštěné.
Lázně Széchenyi
Maďarsko = čabajka, paprika, guláš a termály. Aspoň tak nějak to mám zhruba v hlavě. Bez prvních tří se docela obejdu, ty poslední už delší dobu toužím navštívit. Nejznámější zdejší termály se nacházejí kousek odsud. Lázně Széchenyi jsou nejrozsáhlejší lázně Evropy a připomínají spíš nějaký honosný palác. Když vidím, jak od vchodu odjíždí jeden žlutý taxík za druhým, definitivně si potvrdím, že to není moje cenová skupina. Ať už se rozhodnete lázně navštívit nebo vynechat, určitě nakoukněte do vstupní haly. Je nádherně zdobená.
Loudám se zpátky. Mám ještě v plánu projít Andrássyho třídu, která začíná za Náměstím hrdinů. Má to být nejpůsobivější třída města. Víc než dva kilometry dlouhá rovná výstavní ulice. Nevím, pro čtyřproudou silnici, po které sviští jedno auto za druhým, se nějak nemůžu nadchnout, i když je, spolu s Budínským hradem, zařazená v seznamu UNESCO.
O to víc mě pobavila historka spojená s hrabětem Andrássym, po kterém je pojmenovaná. Za účast na revoluci v roce 1848 byl odsouzen k smrti. Když došlo na věc, zjistilo se, že milý hrabě na svoji popravu nečekal a rozumně vzal do zaječích. Jelikož hlavní aktér chyběl, oběsili aspoň jeho portrét. Později se situace obrátila a on se stal ministrem zahraničí. O osudu portrétu se mi nepodařilo nic zjistit.
Pod ulicí vede historická linka metra, druhá nejstarší po londýnské. Původně v ní jezdily upravené dřevěné tramvaje. Provoz slavnostně zahájil první jízdou císař František Josef v roce 1896.
Koupila jsem si jízdenku na 72 hodin, což mi do čtvrtka krásně vydrží, tak sedám na metro a vyrážím se ubytovat do svého hostelu. Původní dřevěné tramvaje vyměnili v roce 1973. Trochu to vypadá, že další výměna se od té doby nekonala. Dřevěné obložení stanice a litinové sloupy jen podtrhují starý dojem.
Hostel Maverick City Lodge je trochu dražší. Za čtyři stovky na noc mám sdílený pokoj pro ženy, postel se závěsem, dvěma zásuvkami a výměnou ručníku každý den. Je tu i dobře vybavená kuchyňka pro přípravu jídla. Což je věc, na které se dá na cestách rozhodně ušetřit, když to potřebujete.
Hostel leží kousek od Velké synagogy a dvou zastávek MHD Astoria a Uránia, ze kterých je dobré spojení k ostatním památkám. A také mají jednu nespornou výhodu - umím je vyslovit.
Lázně Veli Bej
K výletu jsem se rozhodla ve čtvrtek. Na plánování nebylo moc času, ale termály jsem si nastudovala. Některé jsou částečně v rekonstrukci, jiné mají jen celodenní vstupné nebo dny zvlášť pro muže a ženy. Dnes mířím do Veli Bej. Leží až na druhé straně Dunaje, což mi nevadí. Mám jízdenku a dá se k nim pohodlně dojet devítkou. Lázně jsou v areálu nemocnice a evidentně slouží jako rehabilitační. Přes poledne jsou zavřené, protože probíhá výměna vody. Dělá to na mě dobrý dojem.
Než se dokodrcám, je skoro šest. Mám to úplně přesně, vstupenka je na tři hodiny. Funguje to tu podobně jako v našich bazénech. Zaplatíte, dostanete čipové hodinky a číslo skříňky. V kabince se převléknete, hodíte si věci do skříňky, kterou hodinkami zamknete a přes sprchu pokračujete dovnitř. Povinné jsou tu přezůvky. Do plaveckého bazénu by měla být i čepice, viděla jsem v něm dva chlapíky bez ní. Možná, že jinde je to přísnější.
Zásadně si odkládám brýle do skříňky, takže chodím nejistě jako člověk, co to přehnal s vínem a navíc strkám nos až do cedulí, protože mi trvá, než zaostřím. Ale je to tu jednoduché. Pod kupolí je centrální šestiboký bazén s termální vodou. Okolo čtyři menší bazénky s teplejší a studenější vodou. Přes chodbu je jeden větší bazén, u kterého sedí plavčík. Velký kneippův chodník a vířivka.
Na druhé straně parní kabiny a maličká sauna, kde se sedí v plavkách. Tenhle místní zvyk mi moc příjemný není. Ale termály se mi líbí. Je tu příjemné pološero, voda je teplá tak akorát. Lidí je tu dost, ale nemám z nich fobii. Zkrátka nesedíme si v bazénku vzájemně na klíně.
Je příjemné povalovat se v teplé vodě, vstřebávat dnešní zážitky a plánovat si zítřek. I když už jsem sama byla na Svatojakubské cestě ve Španělsku, pořád je pro mě samostatný výlet do zahraničí a komunikace v angličtině velké dobrodružství. Zase jsem se o krůček posunula.
Nedávno jsem četla rozhovor o tom, co přináší cestování. U mě je to potrava pro mozek a trénink kreativního myšlení. A to neříkám jen proto, že jsem si opravila rozbité žabky zubní nití. Osvěžuje mě, když vidím, jak se dá jedna věc pojmout různými způsoby. Podněcuje to moji fantazii. A navíc je to vždycky aspoň malý krůček mimo svoji bublinu.
No nic. Je čas se zvednout a vyrazit. Nabírám si ještě minerální vodu z kohoutku do lahve na cestu a stejnou cestou lázně opouštím. Ten se má. Koukám na plešatého pána, co si fénuje hlavu, i když zbytky jeho vlasů mají tak půl milimetru. Fény jsou děsná chrastítka a vyfénovat delší vlasy je vážně pro zlost. Nevím, kdo tohle vymýšlí, ale je to celo evropský zvyk.
Nádherně nasvícený maďarský parlament mě nakonec zlákal, abych vystoupila před Margit híd, což je takový trojmost. Spojuje oba břehy Dunaje a ještě z něj vede odbočka na Markétin ostrov. Z mostu je skutečně krásný pohled. Parlament slavnostně září a odráží se na klidné vodě řeky. Nasvícený je i protější řetězový most a kopce na druhé straně Dunaje.
Další dny si nechávám na příští článek.
Ceny termálních lázní v Budapešti
1000 HUR = přibližně 65 Kč. Pro zvětšení tabulky cen vstupů do termálů v Budapšti, na ni klikněte.
Nechcete přijít o nové články? Nechte mi kontakt, dám vám zprávu.