Na konci dobrodružné výpravy bez auta na Azorské ostrovy navštívím botanickou zahradu. Projdu se Ponta Delgadou, sečtu náklady na týdenní cestování bez auta a zamyslím se, jestli je výhodnější vyrazit na vlastní pěst nebo raději využít služby cestovní kanceláře.
Tentokrát bude cestování veřejnou dopravou po ostrově Sao Miguel pořádně dramatické. Vydávám se do oblasti jezer u Sete Cidades. Vyhlídka na jezera Lagoa Verde a Lagoa Azul je povinnou fotografií každého návštěvníka Azorských ostrovů. Od začátku pobytu si kladu jedinou otázku: Jak to udělám. Nakonec se opět ukáže, že se při cestování nějak domluvím...
I v pátém dílu cestopisu po ostrově São Miguel mě čekají exotické zážitky. Splním si sen a vyrazím za pozorováním velryb. Pokusím se u toho nezmrznout. A když už jsem v těch azorských unikátech, skočím se podívat i na ananasovou plantáž. Na duhu tentokrát musím zapomenout.
Jihozápadní pobřeží ostrova São Miguel - pohodový trek, žloutkové košíčky, náboženská slavnost, útesy a přítulné kočky. To všechno je výlet autobusem do obce Relva. Tentokrát cestuji opravdu pomalu a pohodovou procházku si náležitě užívám. Zároveň mi Azorské ostrovy připraví nejkrásnější duhu, kterou jsem ve svém dlouhém životě viděla.
Divoké horské jezero, mlha a křik racků. Ve třetím díle cestopisu z ostrova São Miguel objevuju turistický cíl, který chybí v nabídce cestovních kanceláří. Užívám si pomalý osamělý trek divokou roklí i jezero Fogo zahalené mlhou a křikem racků. A ani dnes nechybí duha.
Čajové plantáže uprostřed Atlantiku, vůně sušených lístků a proměnlivé azorské počasí v hlavní roli. Ve druhém dílu cestopisu z ostrova São Miguel vyrážím na legendární čajovou plantáž a do továrny Chá Gorreana, objevím kouzlo severního pobřeží Azor a zopakuji si radosti a strasti cestování autobusem po ostrově. Autentické putování na vlastní pěst,...
Možná se zdá, že mě na sólo cestování nic nerozhází: letenky kupuju jako v supermarketu a stále rozšiřuju okruh, kam se sama pouštím. Neplatí to vždycky. Dovolená autobusem na Azorských ostrovech mě tentokrát vypsychla docela dost.
Ve vídeňském muzeu hodin to tiká, kuká a odbíjí. Za pár euro se tu můžete ponořit do fascinujícího světa ozubených koleček, ručiček a ciferníků. Tep vám sice nezměří, zato ten váš se zdvihne při pohledu na práci řemeslníků několika staletí, kteří obyčejné strojky k měření času proměnili na umělecké předměty nejrozmanitějších podob a tvarů. Najdete...
V poslední části výpravy chci projít zbývající význačné historické památky v Budapešti. Proto se vydávám k Budínskému hradu. Projdu si Rybářskou baštu a nadchne mě Matyášův chrám. Poválím své tělo v levných termálních lázních a usoudím, že na prohlídku Markétina ostrova není únor úplně ideální termín.
Druhý den výletu do Budapešti jsem se proháněla po straně Dunaje, kde stávala historická Pešť. Nejdůležitějšími postřehy dne byla překvapivá zjištění, že pepřový sprej do Parlamentu nepatří a že tři jahody se dají pořídit i levněji, než za stovku.