Sicílie VII - jídlo

15.02.2023

Dnes letem světem mrkneme na sicilské dobroty. Není to úplný výčet, jen taková lehká ochutnávka. Pokud vás zajímají jen ceny potravin, mrkněte až na konec článku.

Pravidelně v lednu mívám těžký psychický propad. Ráno nejsem schopná vstát. Ležím s hlavou pod peřinou a každých pět minut si říkám, teď už, už vstanu. Teda, napočítám do padesáti a pak už vstanu. Budu drsná, fakt. Tak dobře, třikrát do padesáti, ale pak už...

Když zrovna nepočítám, škvírkou v peřině pozoruji budík a nenávidím toho blbce, co ho vynalezl. A vůbec celé lidstvo, které mě svou nesmírnou kreativitou dovedlo až k nutnosti vstávat každé ráno v rozporu s biorytmem.

A ze všeho nejvíc nenávidím nějakého svého prehistorického předka, který se v křoví za jeskyní spustil s medvědicí a ve mě se teď perou jejich geny. Přes Vánoce jsem se úspěšně obalila sádlem a chlupy obrůstám už od podzimu. Ze všeho nejraději bych ještě něco sežrala a zahájila zimní spánek. Takže jediný způsob, jak vstát, je slíbit medvědici ve mně, že vyplundrujeme lednici. Bohužel moje triky zná a ví, že sice sežereme kde co, ale zpátky do brlohu ji zalézt nenechám. Vždycky na to neskočí.

Lidské geny definitivně vyhrají až někdy v březnu. Do té doby se chci v psychickém provozu udržet myšlenkami na horké léto. Ale ty myšlenky na jídlo, hóóódně jídla, se mi opustit nepodaří. Tak aspoň v sedmém pokračování článků o Sicílii na vlastní pěst mrkneme na to sicilské. Pokud vás zajímají jen ceny a nechcete slyšet ty vtipné kecy, sjeďte rovnou dolů.

Sicilské trhy

Slíbila jsem, že se zmíním o jídle a nakupování. Už jsem to nakousla, když jsem psala o výletu do Syrakus. Jídlo je tu celkově skvělé, což zní jako samochvála, protože si převážně vaříme. Ale jde hlavně o ty báječně suroviny - čerstvé a hlavně dozrálé.

V Avole je trh jen v sobotu. Vyrážíme na něj hned druhý den po příjezdu. A žasneme, slintáme a nakupujeme. Máme pocit, že musíme ochutnat všechno. Tohle chceme a tohle taky. Rajčata, salát, cibule, olivy, koření. Ochutnáváme i luštěniny, konkrétně koňský bob. A jako vrcholné číslo velký flák čerstvého tuňáka, ze kterého byly dvě vynikající večeře pro obě. A tohle všechno nás dohromady stojí (na konci května 2022) něco málo přes šest stovek. Rodiče si stěžují, že lítám po dovolených a utrácím. Já mám přesně opačný pocit. Odjela jsem na Sicílii šetřit.

Koňský bob je mimochodem skvělá luštěnina, jenom náročnější na přípravu. Musí se po uvaření zbavit tvrdých slupek. Každopádně vás i nadále budu krmit tím, jak je dnes cestování snadné. Před lety bych se polovinu surovin bála koupit, protože bych se bála, že se při jejich přípravě otrávím nebo beznadějně zraním. Dnes si na netu dohledáte jak recepty, tak postup přípravy.

Na trhu jsme byly s Dančou opakovaně a vždycky to byl gurmánský zážitek. A cenově většinou dost přívětivý. Asi bych se neoznačila za kuchyňskou puťku, ale tady by měl člověk chuť neustále nakupovat a vařit. Senzační voňavé bylinky, chutné ovoce a zelenina.

O rybách a jiných mořských obludách ani nemluvě. Je to nádhera. Nevím, kam se dívat dřív. Sympatické je, že tu je všechno popsané, takže si s pomocí překladače můžete zjistit, co jste si to vlastně koupili a na youtube nastudovat, jak se to proboha asi tak vaří. Konec konců, naučila jsem se takhle loupat i krevety. Video, kde ze mě Danča udělala kulinářskou blogerku první velikosti se ještě pokusím dodat.

Na trh rozhodně vyrazte dopoledne. V Avole, jak jsem se zmínila, je trh jen v sobotu, ostatní fungovaly i ve všední den. Na ostrově Ortygia v Syrakusách ho hledejte za Apollonovým chrámem a v Catanii jsem na něj narazila mezi Terminal Borsellino Ovest a chrámem sv. Agáty. I kdybyste nic nekoupili, pro nás suchozemce je zážitek se jen dívat. Mrkev je snad všude stejná, ale ty ryby a různá mořská havěť....

A zde bych ráda vydala jedno cestovatelské doporučení. Rozhodně si do batůžku přibalte někoho, kdo ovládá řeči. Zvlášť, když jste lingvistické jelito. Danča umí anglicky, ale protože se zamilovala do Sicílie, učí se italštinu. Rozhodně nám to otevírá dveře. A šetří kapsu. Vážený chléb i salámy jsou v obchodě podstatně levnější než balené. O chuti a čerstvosti ani nemluvím. Každopádně to ale zvládnete i bez řeči a řečí. Malé espresso si zvládám koupit v mnoha jazycích, které vůbec neovládám. Ten chleba jsem nakonec zvládla taky.

Ovoce a zelenina je v obchodech dražší než na trzích. Ale pořád snesitelná. V centru Avoly jsou takové klasické menší supermarkety. Kromě obvyklých potravin se tu dostanou i krásné a chutné polotovary.

Polotovary v avolském supermarketu.

U pultu si chvíli připadáme jak v čekárně u lékaře. Znáte ten nápis: O pořadí pacientů rozhoduje lékař? Místní parafráze by mohla být o pořadí zákazníků rozhoduje prodavač. Ale nemáme z toho nijak špatný pocit. Zatímco obsluhuje, vysvětluje, že má špatnou nohu po operaci, proto jí dal přednost.

Danča pilně trénuje italštinu a už toho docela dost pochytí. Pro mě je to pantomima se zvuky. Prodavač vyrábí zákaznici obloženou housku. Plátek sýru, ještě tenhle salám a tamten. Chvíli u toho vypadá, jakoby nejraději babu houskou praštil, mračí se a vzteká, pak se jako mávnutím proutku rozzáří a usmívá a přidává trochu pasty ze sušených rajčat. A tak dokola. Sicilský temperament v přímém přenosu.

Po městě jezdí i pojízdné prodejny, kde dostanete pečivo nebo třeba ta vejce zmíněná v druhém článku. Všimla jsem si, že tu pečivo rozvážejí. Sousedům ho kurýr věšel na kliku.

Léčím se ze svého nachlazení. Danča mi dělá cibuli s cukrem. Já vařím vynikající tymiánový sirup. Z nudy sedím u stolu a loupu vynikající místní citrony a pomeranče. Mám u pokoje balkon. Kůra je tam za pár hodin na slunci úplně suchá. Bude to skvělý suvenýr a v zimě krásná připomínka dovolené. Pokud se do toho někdy pustíte, loupejte ji tenkou, nebo bílou část oškrábněte. Byla by hořká.

Sicilské sladkosti

Postupně se, podle doporučení lékaře, odvažuji ráno a večer na hodinku nebo dvě na pláž. Za to kašlavé utrpení se musím odměnit. Všude tu mají výborné espresso za euro. Pro nás, kávové závisláky, to je vyslovený ráj na zemi. Ale pozor, pokud máte rádi kávu s mlékem, vyrazte dopoledne. Po obědě už vám ji žádný pravověrný sicilián neuvaří. A je jedno, jestli stojíte o lahodné kapučíno nebo chcete jen smetanu do kávy.

V místní cukrárně ke kávě přihazuji ještě pochoutku zvanou coda d'aragosta (něco jako humří ocas) plněnou pistáciovou náplní a v nějakém přechodném pominutí smyslů ještě dva kopečky zmrzliny. Humří ocásky tu mají s různými náplněmi a skutečně vynikající. Trochu to připomíná hodně tvrdé a tenké plátky listového těsta plněné krémovou náplní a posypané pistáciemi. Také italská zmrzlina je opravdu výtečná a nedá se s ní šlápnout vedle. Citronová a čokoládová s pomerančem. Druhá jmenovaná byla obzvlášť delikátní. Trochu jsem to s tou objednávkou přehnala, na cukru tu nešetří, všechno je strašně sladké. Nebyla by sklenka octa?

Další místní specialitou jsou briošky se zmrzlinou (brioche con gelato). Představte si malý mazanec, do kterého vrznete dva pořádné kopce zmrzliny. Pro našince, co si hlídá váhu, by k tomu měli podávat lopatu a pořádný kopec písku, aby spálil nadbytek kalorií. Tady se to snídá.

Sicilští sladkosti milují. Pár dalších věcí ještě zmíním u příležitosti návštěvy města Modica, které vypadá jako krásná dětská stavebnice. V každé cukrárně, kterou jsem navštívila mají hluboce zmrazené zákusky. V různých tvarech a velikostech. Až oči přecházejí. My vyzkoušely malé mražené nanučky. Viděla jsem i zmrzlinky. A páni, mňam. Ten na třetím obrázku je z pravé modické čokolády, což je čokoláda připravená ze surové kakaové hmoty s cukrem. Neskutečná dobrota. Když to shrnu, všechny dobrůtky, které jsem tu vyzkoušela byly strašně dobré a strašně sladké.

Sicílie je také známá pěstování výborných mandlí. Ochutnat tu můžete latte di mandorla. Nápoj z drcených mandlí s vodou. Jaké to je netuším. Kdybych tu měla ochutnat všechno, tak se musím zdržet tak půl roku. Minimálně. Vlastně škoda, že jsem rozvedená a tudíž si mě nakonec nechtěl ten Ital, co mě balil na pláži, vzít. I když na druhou stranu nevím, jestli by byl ochotný mě vykrmovat jako čuníka pokaždé jiným jídlem. Zapomněla jsem se zeptat. Nevadí. Někdy příště. Ale pod ty mandle se ráda podepíšu.

Pouliční jídlo na Sicílii

Samozřejmě to není to jediné, co se tu dá jíst. Jako lehkou večeři jsme vyzkoušely panini. Do pečených brouků a pavouků bych nešla, ale koňské maso jsem vyzkoušela. Zajímavá chuť, která charakterem trochu připomínala zvěřinu. Ceny ve stánku na pobřeží od čtyř do osmi eur podle náplní.

Arancia jsou místní pomeranče. Neplést si to s arancini. To byste dopadli jak v té známé hře Divadla Járy Cimrmana. Měl rýmu a při koupi letenky na Maltu, skončil na Baltu. Arancini je sicilská specialita. Osmažené koule z vařené rýže s masovo sýrovou náplní (existuje i sladká varianta). Ve výsledku připomínají pomeranč, proto ten název. Akorát doporučuji si je nechat ohřát. Já si dala studenou a nebyla jsem nijak zvlášť nadšená. Teplá by rozhodně byla báječná.

No a v závěru zmíním Pizza Fritta, smaženou pizzu, kterou jsme ochutnaly v Modice. Je to vlastně něco jako osmažená plněná kapsa z pizzového těsta. Neobvyklé a moc dobré. Druhé jídlo, které jsme tam měly byly obdélníkové placičky z ochuceného cizrnového těsta (panelle palermitane). Také vynikající. Už mám stažený recept.

Trochu jsem to nakousla v Ortigii. Trh, to samozřejmě nejsou jen ryby, koření, luštěniny, ovoce a zelenina. Nakoupíte tu v podstatě, co si srdce žádá. Oblečení, všelijaké plastové blbosti, boty nebo batoh. Batoh! To je klíčové slovo. Naštěstí si neustále připomínám, že ten můj je malý, takže do něj už nic dalšího nenarvu. A když jsem se zamyslela nad jídlem, to druhé klíčové slovo je opasek. Ten už taky nejde víc povolit.

A poznámka na konec. Nero d´Avola je sicilská odrůda červeného vína. Sopečný popel a horké slunce. Jak by mohlo být víno špatné? I stáčené víno v obchůdku na hlavní třídě bylo skutečně vynikající. Samozřejmě tu měli i bílé. Také skvělé.