Autorka blogu 

Momentálně křižuje zemi a hledá zrcadlo s opačným efektem na postavu.

A kdo vlastně je Bona? 

Jsem úplně normální žena středního věku, co miluje cestování, přírodu, humor a KAFE! Akorát mám drobný problém. V mojí hlavě bydlí další dva lidé. 

A neustále se mezi sebou hádají a snaží se mě ovládat. Nikdy jsem je neviděla, ale dobře je znám. Říkám jim Analytik a Kreativec. Analytik miluje tabulky a grafy, Kreativec by neustále něco zkoumal a zkoušel a tvořil. Z jeho nápadů pochází třeba tyto šperky a obrazy. 

Neustále se je snažím mezi sebou usmířit. A povedlo se to cestováním. Analytik plánuje trasy, počítá kilometry, hltá informace z tabulí a hledá zajímavé památky. Kreativec poskakuje radostí, když vidí zajímavou skálu, mrak nebo motýla. 

A jinak? 

Jsem žena, co má fóbii z pavouků, proto lezu do přírody. Také z výšek, proto lezu na hory a vyhlídky. Neumím moc anglicky, proto logicky... do zahraničí. 

Určit azimut s pomocí buzoly jsem dávno zapomněla. Zato Vám přesně řeknu, jak bolí puchýř po třiceti kilometrech pochodu. Jsem okouzlená vším, co vidím - od katedrály po barevný list a oprýskané dveře. A toužím to všechno vyfotit, popsat a říct o tom úplně všem. Protože cestování a turistika je prostě boží! 

Turistické a cestovatelské cíle najdete v kategoriích Východní Čechy, Česká republika (mimo východu Čech), Evropa a Dálkové trasy. Nějaké Cestovatelské tipy jsem také přihodila. 

Můj cestovatelský příběh

Vyrostla jsem úzkostné venkovské rodině, kde byl svět za hranicemi obce podivný a nebezpečný, plný nástrah. Navíc v období, kdy nebylo dobré moc vyčnívat.

Vždycky jsem ráda někam jezdila, ale byla jsem strašně nesamostatná a ještě navíc podléhala konvencím - žena nemůže jezdit sama, slušná žena se stará především o domácnost a zahradu... 

Na hory jsem tak jezdila jedině s kamarádkou, na dovolenou s kolegyněmi přes cestovku, na vandr s přáteli. 

Pak jsem si našla partnera, který cestování nesnášel. A mně bylo divné jezdit bez něj. Takže příprava dovolené připomínala spíše zákopovou válku než radostnou událost. Když se můj vztah rozpadl a já zůstala sama, přišlo mi strašně divné vyrazit někam sama. Navíc jsem z různých důvodů  nikdy nezačala řídit. 

Nakonec jsem to udělala ve vzteku. Někdy ve čtyřiceti. Vytočila jsem se, což mi dodalo potřebnou energii a odvahu a zjistila jsem, že je to vlastně snadné. Že nejtěžší byl ten první krok. Že se dá cestovat i hromadnou dopravou a má to i své výhody. 

Od prvního samostatného výletu, kde jsem si při čekání na autobus zpátky zašla na polévku a pivo (samotná ženská do restaurace, jak nemyslitelné...) Po první dvě sólo dovolené v Čechách s prvním spaním ve smíšeném hostelovém pokoji (myslím, že to byl nejhorší hostel, co jsem kdy zažila - dokonalý křest ohněm a nezapomenutelné zážitky). Prostě krůček po krůčku. Začala jsem cestovat s lidmi které to baví. Nebojím se s nimi seznámit na internetu.

Vyhovuje mi jezdit i sama. Mám to zmáknuté. To se takhle v sobotu ráno probudím ve čtyři a nedaří se mi zabrat. Po hodině převalování toho mám právě dost. Usoudím, že to je tím, že jsem dlouho nebyla v přírodě. Zapnu mobil, z postele si najdu cíl, spojení i ubytování a v osm už stojím na nádraží a mířím na dvoudenní přechod Jizerek. 

V angličtině jsem věčně věčný začátečník. Ale přestala jsem se bát komunikovat. Zjistila jsem, že všichni v zahraničí nejsou dokonalí profíci, hovořící perfektní angličtinou. A co je podstatnější, že pokud se s vámi ten druhý chce domluvit, tak to dáte. A pokud ne, tak nepomůže sebelepší jazyková výbava. 

A tak mi už nevadí oddělit se a vyrazit si na společné dovolené na sólo výlet. Nebo se jen  na chvíli oddělit, protože se nemohu obejít bez projížďky historickou lisabonskou tramvají. 

Zvládla jsem i větší výzvu - Camino del Norte ve Španělsku. Čtyřicet dní pochodu stále vpřed. Sama, s bolestí nohou a bez velké předchozí přípravy. Jde to. 

Když jste narazili na tenhle text, možná jste na tom podobně. Chcete vyrazit a bojíte se. Prosím, udělejte ten první krůček. Jen malinký. Třeba pomocí tohoto návodu.