Hody, hody... Vranov nad Dyjí 2
Velký pátek
Po složité logistické hádance s příjezdem do Vranova nad Dyjí, konečně vyrážíme na prohlídku zámku. Po včerejšku nikam nejedu. Rozhodně ne bez kafe! Každopádně zahajujeme pozvolna. V klidu si vaříme snídani v našem penzionu U Ondřeje a upřesňujeme plán. Ten můj předně zahrnuje dát si někde pořádné espresso. Pak budu ochotná k čemukoliv.
Naštěstí jsou tu prakticky neustále otevřené dvoje vietnamské potraviny. Nakupujeme zásoby a vyrážíme na zámek. Národní park Podyjí hltavě olizuje celou východní část Vranova a řeka Dyje se tu zařízla hluboko mezi kopce. Tím pádem je to lesoparkem k zámku příjemné, ale slušně strmé stoupání, funím u toho jako špatně roztopená lokomotiva při pokusu pokořit Sněžku.
Stánek před zámkem je jediná a zavřená možnost občerstvení. Kafe nebude. No děsnej život.
Řešíme, který z okruhů zvolit. Reprezentační interiéry nebo Soukromé pokoje, Vyhlídkovou věž za stovku svorně odmítáme. Dilema se vyřešilo samo, druhý prohlídkový okruh je otevřen až od května. Kocháme se krásnými upomínkovými předměty v pokladně. Ne, že bych to nějak zvlášť sledovala, ale tady výběr zaujal. Originální šperky a zlacená keramika, skleněné poháry nebo pexaso. Hezké, moc hezké. Kdybych si svatosvatě neslíbila, že budu šetřit, tak si něco odnesu. Ale jsem na sebe přísná, zatím, tak to bude za dvě stovky jen ta vstupenka.
Na prohlídku se nás takhle dopoledne chystá jen pár, sympatická průvodkyně mi dovolí odložit batoh v chodbě, s tím, že se sem vrátíme. Historie není zrovna moje doména, i když pár šlechtických rodů už jsem za ty cesty po českých a moravských sídlech pobrala. O Althannech slyším poprvé. Dobrá práce, hoši a holky, tenhle zámek se povedl.
Snad to jsou všudypřítomné unikátní původní malované tapety a malby, které opticky zvětšují interiér. V jídelně dokonce vytvořením iluzivního parku kolem stolu. Možná jen více světla nebo můj pocit. Ale tady se mi opravdu líbí. Korunou celé prohlídky je Sál předků. Ačkoliv to je celkem slušná megalománie, dívá se na to hezky. Klidně by tu mohli nacvičovat na na Spartakiádu, jak je to veliké. Přitom prostor neruší žádné podpěrné sloupy, celá konstrukce je umístěna po obvodu sálu. Dostatek oken a krásná výzdoba dohromady vzbuzují slavnostní pocit, jakoby se mi dostalo nějakého zvláštního vyznamenání.
Pokud bych však měla jmenovat jednu jedinou věc, kterou jsem si ze zdejšího zámku odnesla, nebyly by to nádherné malované tapety, ohromující Sál předků ani k němu přiléhající terasa s vítězným obloukem.
Byla by to jedna vtipná vychytávka. Sluneční hodiny na střelný prach. Na hodinách byla umístěná lupa, která ve správný čas soustředila paprsky, ty pak zapálily střelný prach. Následný výstřel všechny na zámku upozornil, že se mají sejít k obědu. Úplně slyším tu konverzaci:
- "Papá, dnes nebude oběd?"
- "Bohužel ne, drahá. Zvlhnul prach."
Všechno hezké jednou končí. Průvodkyně odemyká dveře a vypouští nás ven krásným schodištěm. No to je opravdu pěkný pohled na nádvoří, takhle přes tu sochu. To bude fotečka. Sakra! Batoh.
No jasně. Měli jsme se vracet na stejné místo, ale nevrátili. V okouzlení pohledem mi to došlo pozdě a teď marně buším na zavřené dveře, pak přebíhám nádvoří a zkouším bušit na ty první. OK, zadařilo se, batoh navrácen. Můžu obrátit myšlenky k přízemnějším záležitostem, to jest ke kafi. Stánek před vchodem už je otevřený. Do presíčka má tahle břečka, co jsem si tam nechala udělat do kelímku daleko, ale kofeinový deficit doplní.
Snad někde dostanu lepší. A kde? To je oč tu běží. Včera, než jsem to zalomila, jsme debatovaly o Lesné. Je tam historický větrný mlýn, přestavěný na restauraci. Tak vyrazíme? Autobusem tam a pěšky lesem zpátky? Jo, dobrý plán.
Lenka si skočí něco nakoupit a já se mezitím podívám, jestli něco jede. Jede. Přes práh se nahýbám do temných hlubin obchodu a křičím:
"Leni, za minutu nám to jede z náměstí."
Načež se ze tmy ozve. "Běžím."
Běžíme společně a zvládáme na zastávku dorazit tak sekundu před příjezdem autobusu. Paráda. Mnohem lepší než sekundu po.
Že prý se na weby nemají dávat příliš dlouhé texty. Tak si tu Lesnou necháme na příští týden:-)
