Sicílie IV - doktor

Stydím se, že jsem vás pořád ještě nevzala do nějakého toho kouzelného města. Ale prostě mi to dějově nevyšlo. Tak se na mě nezlobte. Příště zkusím nejdřív oběhat místní památky a pak teprve chytit bacil, jak se na dobrého autora sluší. Ale přísahám na holý pupík, že v dalším článku spolu vyrazíme do historického správního centra celé oblasti, města Noto. Doufám, že následující řádky se vám nikdy hodit nebudou a zůstane to jen takovou historkou pro pobavení. 

Nejdřív si ale dovolím ještě jednu malou odbočku k focení, protože jako omluvu přidávám nejveselejší fotky, co jsem na dovolené nafotila. Focení a celkově umění má vzbuzovat emoce. Takový svatební fotograf, ten se má. Zachycuje šťastný a zamilovaný pár, dojaté rodiče. Tančící svatebčany. Svatebčany ležící pod stolem. Zkrátka samé zajímavé a emotivní obrázky. 

Už jste někdy viděli rozesmátou katedrálu? Dojatý kostel? Pokud ano, je na čase trochu přibrzdit s vínem. Zkrátka fotit emotivně cestopisy, je mnohem těžší, takže jsem vždycky ráda, když mi s tím místní trochu pomohou. Tahle fotka deštníčků je ze samého závěru výpravy na Sicílii - z Katánie no a krásné oleandry kvetou doslova na každém kroku. 

Ale zpátky k tématu. Na začátku série o Sicílii jsem se zmínila, že mě stihla choroba. Už jste někdy v zahraničí onemocněli? Já ne. Na každou cestu do zahraničí se poctivě pojistím, zároveň se vybavím kýblem léků, abych nemusela hledat doktora. Ale teď to nejde. Celou noc jsem prokašlala, nic nezabírá. Skoro nespím. 

Je devět, volám pojišťovnu. Senzace! Slečna je moc milá. Nabízí mi různé varianty řešení. Buď mi pošlou doktora přímo na pokoj nebo mi zprostředkují konzultaci po telefonu s českým doktorem, který mi předepíše léky a pošle mi recept.

"A dají mi léky na český recept v Itálii?" ujišťuji se.

"Ano, dají. To není problém."

No super. To mi vyhovuje. Takhle si představuji služby. Geniální! Volím českého doktora. Mám sedět na telefonu a čekat. Mám náladu růžovou jako tyhle oleandry z Nota. Čekám.

Za dvě hodinky volá český doktor. Zřejmě je to nějaký Čech externista. Má takový přízvuk, že mu skoro nerozumím. Nicméně je velmi milý, vyslechne si moje příznaky a pošle mi recept na antibiotika. Ještě jednou se ujišťuji, že v Itálii mi je vydají a loučím se. Je skorem poledne, když mi do mobilu dorazí QR kód. A protože brzy nastane siesta, ladím mapy, kde je nejbližší lékárna, skáču na kolo a vyrážím do lékárny. Hm. Tahle lékárna je divná a lékárník ještě divnější. Vrtí hlavou a posílá mě někam ke kruhovému objezdu. Asi. Nerozumím mu. Nejspíš je to ten, se kterým bojovala Danča, když si chtěla koupit kapky do očí. Lékárnu má skoro prázdnou, jen pár lahviček na policích.

Na mapě hledám jinou lékárnu a vyrážím do centra. Ano, to je lékárna v západním stylu. Ani tady jsem neuspěla. Umí trochu anglicky, takže odcházím s informací, že nemají zařízení na čtení QR kódu. Zkouším další. Tady se anglicky umí trochu líp. Asi tak blbě jako já. Lékárník je milý a vysvětluje, že v Itálii systém funguje jinak, že musím mít od lékaře recept fyzicky, na papíře. Když budu vědět název medikamentu, tak mi ho ale prodají. QR kódy teda číst neumí. (Ne každého medikamentu, antibiotika jsou i tady jen na předpis.)

Volám do pojišťovny. Slečna je milá a slibuje, že to ověří a zavolá. Jízda na kole v poledním žáru mě dost vyčerpala. Jdu spát a kašlat. Telefon beru s sebou. Ve tři volá jiná pojišťovna. Bohužel, v systému je chyba. Český QR kód v zahraničí skutečně nelze použít. Nabízí mi tedy druhou možnost.

Doktora na pokoj. Nahlašuji adresu a narážíme na to, že v domě nemám číslo pokoje. Evidentně se bez toho neobejdeme. "Dobře, mám pokoj č. 1." (Spolucestující odteď obývá dvojku, to se bude divit.) Domluví to a dají mi vědět, kdy doktor dorazí. Za hodinu opět volá pojišťovna. Chtějí vědět, jestli umím anglicky. No jasně, anglicky kašlu naprosto bravurně. 

"Ano, nějak se domluvím." Dobře. Dají mi vědět.

V šest hodin volám do pojišťovny. Operátor je velice milý. Chce po mě údaje. Opakuji údaje a on něco hledá v systému. Po pěti minutách cvakání a hledání mi s hrdostí v hlase oznamuje, že našel číslo mého případu. Mám si ho prý zapsat. Zapisuji a ptám se, k čemu mi to bude. Prý pro lepší komunikaci s pojišťovnou. Aha, myslela jsem se, že tohle dělám od rána. Možná, že bych na tom byla lépe, kdyby věděli, co jsem za případ...

"A co ten doktor?! "

Zjistí a dá mi vědět.

V osm volá milá slečna z pojišťovny. Tak doktor prý bude z místní nemocnice, ale má čas až zítra. A jestli mám prý test na covid. Co prý já na to. Co mám asi tak dělat? Souhlasím. Test nemám, ale jsem očkovaná a po covidu. A jestli umím anglicky. Ano, umím. Od minulého telefonátu s pojišťovnou jsem to zatím nezapomněla. Na to, abych předvedla kašel vcelku dostatečně. A pár slovíček popisující příznaky jsem si mezitím už s pomocí překladače hodila do tabulky. Mám to v angličtině i italštině. OK, přesný čas mi dají vědět.

Devět hodin večer večer. Asi už nemá cenu čekat na pojišťovnu. Jdu spát. V polospánku kašlu celou noc a ráno v devět volám do pojišťovny. Poptávám svého doktora. Hlásím, že se můj stav přes noc zhoršil. Ne, na sanitku to zatím není.

Ale tímhle stylem brzy bude!

V jedenáct hodin slyším venku nějaký rozruch. Úzkou uličkou se až k nám procpala sanitka a celou ji zabrala. Teď už neproklouzne ani myš. A venku stojí muž v teplákovce a s koženou brašnou. Dorazil doktor.

Naštěstí taky zároveň s ním dorazila Danča a s ní její úžasný online překladač. Moje angličtina je mi totiž na houby s octem, doktor neumí ani slovo. Doktor je velmi pečlivý a zvídavý. Podrobně se mě vyptává na příznaky a pečlivě mě vyšetří a poučí, jak se mám chovat. 

Ve dvanáct hodin mi Danča veze z lékárny léky a já se konečně začínám léčit. Ještě, že to nebyl infarkt.

Praktická informace na závěr:

Doktora platila přímo pojišťovna. Pokud bych si našla nějakého já, musím si ošetření na místě zaplatit a spolu se zprávou předložit pojišťovně. Kdyby to bylo něco vážnějšího, příště to udělám. 

Léky jsem si platila sama a pojišťovna mi je proplatila dodatečně a bleskurychle. S instrukcemi, jak mohu nárok uplatnit mě sama kontaktovala. Stačilo vyplnit formulář a mobilem nafotit účtenku. Za antibiotika, lék na reflux a další dvě pomocná léčiva jsem zaplatila 34 euro.

No a příště tedy už to Noto. Kamenná zahrada. Šperk barokní architektury zasazený v kopcích.  Přidávám pár fotografií, abych vás trochu nalákala.