Sicílie III - Avola a Marzamemi

Minule jsem vás vzala do našeho apartmánu, řešili jsme spolu záhady jak z Bradavické školy kouzel a tak jsem se zapomněla na cyklistickém trianglu, že jsme do městečka Avola jen nakoukli. Dnes to spěchám napravit. A protože sliby se mají plnit, vezmu vás i na výlet do Marzamemi. Prázdninového městečka jak vystřiženého z luxusních dovolenkových katalogů. 

Dosavadní články na blogu jsem vždycky pojímala jako deníkové zápisky. Dovolená na Sicílii mi do toho trochu hodila vidle. Strávila jsem tu totiž skoro sedmnáct dnů, ale moje Covidem a stresem oslabené tělo podlehlo hned třetí den viróze a na víc jak týden mě přimělo ulehnout do postele. Přemýšlím, jestli by pro čtenáře byly dostatečně zajímavé zápisky, popisující tento typ dovolené:

Pondělí: kašel

Úterý: kašel

Středa: kašel

Čtvrtek: kašel, samoléčba nezabírá.

Pátek: kašel, volám doktora.

Sobota: kašel, doktor nikde...

A tak dál. Tak samozřejmě svoji specifickou skupinu čtenářů - bratrů a sester hypochondrů a lazarů by to určitě našlo. Mohla bych to navíc popsat mnohem dramatičtěji. Něco jako ta sestřička z Básníků, pamatujete? "Sténám, držím se za hrudník, kašlu ... " Takhle jsem to ostatně nakonec popsala pojišťovně, abych to trochu popohnala.

Nakonec jsem se tedy nerada rozhodla pěkných sedm kapitol kašle ze zápisků vymazat, i když o svůj boj o dodání doktora se s vámi budu muset někdy podělit. 

Když už jsem minule začala o té Avole, rozhlédneme se tu trochu víc. Už v minulém článku jsem se krátce zmínila o Val di Noto. Je to oblast jihovýchodní Sicílie známá především díky osmi městům vystavěným v jednotném stylu Sicilského baroka a zařazeným v UNESCO.

Celou oblast zdevastovalo na konci sedmnáctého století silné zemětřesení a tato města byla v tomto krásném stavebním slohu obnovena. Avola na seznamu světového dědictví není, ale stejným zemětřesením byla rovněž postižena a znovu vystavěna byla na originálním šestiúhelníhovém půdorysu, který je při pohledu na mapu patrný dodnes.

Tohle uspořádání není samoúčelné. Vychází z předpokladu, že člověk v panice běží tam, kde se před ním otevírá prostor. Síť uliček tak ústí do širších ulic a když běžíte dostatečně dlouho, ocitnete se na nějakém náměstí, kde jste při případném silnějším otřesu ve větším bezpečí. Chytré. A snad i pravdivé, někde jsem to četla, ale zdroj se mi zpětně nepodařilo dohledat.

Tak co bych vám k tomu městu ještě řekla? Takže informace číslo jedna: Kafe je tu všude za euro. Já si ho nejraději dávala v malé kavárničce na břehu moře. Má to něco do sebe, sedět nahoře na útesu pod slunečníkem, líně popíjet kávu a pozorovat jak se mořské vlny převalují dole na písečném lido, což je místní typ pláží, kde je moře mělké a bezpečné. Většinou placených se slunečníky. Náš kousek byl bezplatný. A na pláži se dá převalovat stejně líně, jako ty vlny, protože je písčitá a příjemně uklizená.

Po návštěvě Neapole, jsem měla dojem, že Itálie rovná se bordel z odpadků. Na Sicílii tohle rozhodně neplatí. I na plážích tu mají koše na tříděný odpad. Taky pan domácí na třídění dbal. Dostaly jsme rozpis, kdy se co vyváží a dvakrát nám zopakoval, ať nezapomínáme.V polici byla i infografika s podrobným popisem, co do které kategorie patří. Odpadky se položí přede dveře nebo pověsí na hák a během dne projede autíčko a odpad odveze. Zřejmě odtud pochází přísloví MÁM TO NA HÁKU.

Také moře je tu příjemné a čisté. Má úžasnou, proměnlivou barvu. Ráno, když na něj dopadají sluneční paprsky šikmo, je stříbřitě olověné, později, se sluncem stoupajícím do nadhlavníku se jeho barvy mění od něžně průzračně modré k temné modři hlubin, kterou občas oživují bílé zpěněné vlnky. Jindy je postříkané zelenkavými tóny, přecházejícími zpět do modré a fialkové. V noci, je přirozeně černé a vycházející slunce dokáže odrazit barvu břehů tak, že hladina oranžově plane. Jak kdyby se na ní pohupovaly miniaturní ohníčky.

Jsem teď celkem ráda za své základoškolské znalosti, že Země je kulatá. Na moři tu nejsou žádné ostrovy, je rozlehlé a prázdné. Vždycky, když vidím nějakou loď mířící k obzoru, zatnu svaly a zakryji ústa abych nevykřikla "tam ne, spadneš". Nevzpomínám si, že by to ve mě někde vzbuzovalo podobné představy, ale tady bych byla ochotná věřit, že tam, za tou hranou, moře přepadává přes okraj pevniny a teče do prázdnoty pod námi. (A možná to zase nějakým bzučícím čerpadlem vytahují nahoru.)

Všechny barvy moře.

Jedna z výhod bydlení v centru je, že na kole dojedeme stejně rychle a pláž, do centra města, do obchodu i na vlak. Průzkum města kolmo má své výhody. Brázdíte uličky, objíždíte místní kostely a centrum města, kde je řada malých náměstíček. Když se vám někde líbí, můžete svůj stroj opřít ke stromu a vydat se do okolí pěšky. Nebo si jen na chvíli sednout na lavičku, zajít na kávu, prostě, jak je libo. Třeba na náměstí Piazza tre leoni. Náměstí i kavárně dala jméno kašna, kde vodu hltavě lemtají tři kamenní lvi.

Vychutnávám kávu a hned potom si konečně natáčím na video ten kostel, jehož zvony mě každý den těší svým lahodným vyzváněním. Slzím dojetím, že jsem u toho. Ehm. Až doma, když se chci ještě jednou pokochat, si všímám amplionů na střeše. No nic. Tak trochu fejk. Zatlačit slzy zpět a vzhůru za jiným objevem.

Kostelů je tu, podobně jako v ostatních městech, celá řada. Do opravy zřejmě neteče tolik peněz, jako  u známějších sousedů, tak je zdejší architektura trochu omšelá, ale svým způsobem ještě půvabnější.

Díky svému mazlíčkovi foťáčkovi mohu objevovat detaily, na které bych určitě bez objektivu nedohlédla. A jsem si téměř jistá, že by na některá místa nedohlédl ani člověk s mnohem bystřejším zrakem. Vím, že lebka je nejspíš symbolem naší smrtelnosti a pomíjivosti všeho, ale komu to, proboha, připomíná zvnějšku zábradlí kostela ve výšce dobrých dvaceti metrů? Poletujícím andělům? Ti už to teda nejspíš vědí...

Když už jsme u té smrtelnosti, Danča brázdila mesto na kole, zatímco jsem kašlala, a objevila mi místní hřbitov. Kromě toho, že je z něj báječný výhled na hory za městem, je to doslova město mrtvých. Jedna krásná hrobka vedle druhé. A úplně nezajímavější byla pro nás ta část, o které se domnívám, že je to něco jako vysoký panelák pro nebožtíky. Pro pozůstalé jsou tu dokonce připraveny posuvné plošiny se schůdky, aby se k vyšším patrům dostali.

Marzamemi

Pokud bych dnešku měla vymyslet nějakou přezdívku, řekla bych ptačí výlet. No zní to trochu divně, ale při vyslovení Marzamemi se mi nevybaví rozpálené kavárny s krásně barevným nábytkem nebo modré moře. A nakonec to není ani ten chudák obrovský ara, kterého jeho majitel předvádí turistům. Vybaví se mi plameňáci, kteří se chrní v salině za jedním z průchodů. Bohužel jsou dost daleko a nechtějí se stát hlavními hrdiny mého blogu.

Couráme se městem a fotíme půvabné detaily městečka. Pokud budete prohlížet fotky ze Sicílie, na Marzamemi určitě někde narazíte. Světlé stavby doplněné půvabným modrobílým nábytkem a nádherně modré moře.

Po odpočinku na chladných kamenech vyrážíme hledat restauraci, kde bychom si daly něco dobrého na zub. Restaurace, kde jsem sama mi je vždycky trochu podezřelá, ale vyzkoušíme to. Už zase si připadáme jako celebrity, jen dosedneme, restaurace se začíná plnit. Holt dvě čupr kočky.

Těstoviny, obložený talíř, pivo. Nebylo to sice takové gurmánské nebe jako v cukrárně, ale dobrý standard. Stejně mám pocit, že nejlepší jídlo, co jsem poslední dobou měla jsou špagety carbonara, co jsme včera vařily? Chcete recept? Ne. Nevadí, stejně ho dostanete. Někdy...

Po jídle je čas odvalit se na chvíli na pláž a relaxovat. Moře je tu krásné a pláž příjemná, takže nám ta relaxace moc pěkně jde. Ležíme, smažíme těla, chvíli blbneme s foťákem a pak se zvedáme a míříme k autobusu.

Závěr z výletu: Marzamemi je příjemné přímořské letovisko. Jsem ráda, že jsem ho viděla, ale nadšení, jako z měst Noto, Modica či Syrakusy chybí. Jednou mi to úplně stačilo. Pokud hledáte "vyšší turistiku" s objevováním historické architektury, není to nic pro vás. Hledáte-li místo, kde nafotíte krásné dovolenkové fotky a odpočinete si na pláži, je pro vás to pravé. V červnu 2022 to tu příjemně žilo, ale narvané pláže jako třeba v Bibione tu rozhodně nebyly. Přišlo mi to jako celkem dobrý kompromis. 

A to by bylo pro dnešek všechno. Co máme ještě před sebou? Města Noto, Modica, Syrakusy, Catania. Zmíním se o tom, jak tu funguje doprava, mrkneme na trhy a samozřejmě nezapomenu ani na slibovaného doktora.