Camino del Norte prakticky

Pokud plánujete pouť do Santiaga de Compostela, budou se vám možná hodit praktické informací o španělské severní cestě. Pocity a zážitky z více než osm set kilometrů dlouhé trasy jsem stručně popsala v předchozích článcích. Více najdete v připravované knize.

Podíváme se na:

• trasu a etapy 
• dopravu
• užitečné aplikace
• pohyb po trase
• ubytování
• a pár tipů na závěr

Trasa Camino Norte

Camino del Norte je španělský název. Setkáte se i s názvy Camino Norte nebo Severní Svatojakubská cesta. Při startu z Bayonne do Santiaga de Compostela sestává ze 38 etap s celkovou délkou 878 kilometrů (poslední dvě etapy jsou společné s trasou Camino Francés).

Pouť není etapový závod, kde odstartujete záleží na vás. V různých zdrojích jsem vypátrala tři možnosti: 

• Web Mundicamino.com umisťuje start trasy na most ve francouzském Hendaye. 
• V Irunu zahajuje aplikace Buen Camino. Je to rozdíl tak dva kilometry. 
• Naproti tomu web Gronze.com je štědřejší a staruje trasu už ve francouzském Bayonne, což je o 44 kilometrů víc. 
• Můj výchozí bod bylo městečko Saint-Jean-de-Luz, jednu etapu před Irunem. 

Cesta vede ze tří čtvrtin kolem severního Španělského pobřeží. Jednoduše řečeno, do Santiaga se dostanete tak, že jdete šest set kilometrů rovně na západ a v Ribadeu zahnete doleva. Nemůžete to minout😁

Etapy jsou také pouze orientační. Cílem je většinou buď místo s ubytovnou nebo nějaké větší město. Nejkratší měří kolem patnácti kilometrů, nejdelší 36. Ve skutečnosti si poutníci denní etapy tvoří podle své kondice a možnosti ubytování. Pokud jste na tom skvěle, dá se to nejspíš zvládnout. V opačném případě si nechte rezervu.

Mě ze začátku zpomalilo nachlazení a zavřené ubytovny. Ze Saint-Jean-de-Luz jsem došla za 42 dnů (včetně jednoho odpočinkového). Chodím celkem pomalu. Moje denní maxima se pohybovala kolem třiceti, průměr lehce přes dvacet. Ze začátku je terén celkem kopcovitý, je dobré si trochu zvyknout. Potkala jsem hodně lidí, kteří to přepálili a pak si museli dát pauzu kvůli zánětu šlach. 

K získání potvrzení o absolvování pouti (Compostely) stačí ujít posledních sto kilometrů (nebo ujet dvě stě na kole).  Prokážete to dvěma razítky za den ve svém poutním průkazu Credencialu.

Doprava na start

✈Letět se dá na letiště San Sebastian, které je příhodně skoro na startu trasy ve městě Hondarribia. Případně do Santanderu, Bilbaa nebo Gijónu.

Říká se, že správná pěší pouť vede od dveří vlastního domu. Máme to trochu z ruky, většina poutníků se trochu přiblíží. I tak to je celkem slušná procházka. Způsobů, jak se dostat na vysněný start je celá řada od spolujízdy kamionem po autobus. Kreativitě se meze nekladou.

Letecké spojení je většinou s nějakým přestupem, tak jsem to vzala letecky do Bordeaux (s noclehem v hostelu a prohlídkou města) a přesunula na start BlaBlaBusem.

Doprava zpět 

🔙 Ze Santiaga hodně českých poutníků jede autobusem do Porta a letí do Vídně (Prahy).

Pokud nemáte předem určený počet dnů, vyplatí se věnovat pár večerů hledání jiného spojení. Já kombinovala let ze Santiaga do Alicante a z něj do Pardubic. Objevila jsem mimořádně levné letenky, tak se mi to vyplatilo i s jedním noclehem v hostelu v Alicante. Znamenalo to ovšem spát asi pět hodin na místním letišti. Zaměstnanci jsou ke spáčům přívětiví, dokonce mi nad hlavou po chvíli zhasnuli velké světlo, zřejmě v okamžiku, když mě na kamerách objevili. Spacák jsem si vybalila v tranzitní hale. 

Letenky jsem neměla koupené dopředu. Hledala jsem je tak týden před odletem domů. Se zkracujícím se časem do odletu bývají letenky dražší.

Doprava po Santiagu 

🚌 Autobus po Santiagu stojí 1 euro (i na letiště). Platí se v hotovosti u řidiče. Na letiště jede bus 6A, zastávky jsou označené velkou kulatou žlutou nálepkou s ikonou letadla a autobusu. Odjížděla jsem ze zastávky kousek od Praza de Galicia.

Pozor! Autobus, který byl plný na zastávce vůbec nezastavil. Dejte si časovou rezervu. Kolem zastávky krouží taxíky, určitě by se šlo domluvit s někým z čekajících pasažérů. Většinou jsou to poutníci jedoucí stejným směrem. I já jako introvert jsem se během té půl hodiny stihla seznámit s mladým Němcem a španělskou poutnicí, co se vracela domů na Kanárské ostrovy.

Aplikace

Letenky jsem si hledala v https://www.azair.cz/ nebo https://www.esky.cz/ (Možností a aplikací je víc, mám i jednu vlastní divnou metodu. O ní až jindy.). Letenky vždy přímo na stránkách nebo v aplikaci přepravce. Tam i zpět jsem letěla s Ryanair.

Spojení autobusem na stránce https://www.rome2rio.com/ a online jízdenku rovněž u dopravce.

Pro hledání spojení používám i mapy Google.

Užitečné aplikace pro poutníky. Některé jsou placené, některé zdarma. Já využívala aplikaci Buen Camino, která se dá stáhnout z Google. Je v angličtině, ale orientace v ní je jednoduchá.

Kromě ní i web Gronze.com - ve španělštině, ale dá se přes Google přeložit. Rozhodně doporučuji obě prozkoumat. Najdete v nich informace o ubytování a seznam ubytoven a jejich ceny, trasy včetně alternativních a také profil trasy (což občas ani vidět nechcete) i  popis místních zajímavostí.

Pohyb po trase

Pro orientaci na místě jsem používala místní značení Camina, tj. žluté šipky, později i znak mušle. Cesta je značená skvěle. Kromě toho jsem využívala naše Mapy.cz a oba výše zmíněné zdroje.

Na Mapách je trasa značená dobře. Zaznamenala jsem jen asi dvě drobné odchylky. K vyznačené trase dost často existuje i nějaká alternativní varianta popsaná ve zmíněných aplikacích. Proto je kilometráž Camina trochu sporná, záleží kudy si to namíříte. Hodně hlavních tras vede po nějaké asfaltce. Alternativy bývají nezřídka lepší a hezčí. 

Kromě modře značených tras (na Mapách modře, fyzicky žlutou šipkou) se setkáte ještě s červenými (GR). Tam je i značení na místě červené, ale trochu slabší. Navíc občas vedou odnikud nikam, nebo končí u zříceného útesu. Pokud vedou po pobřeží, můžete se spolehnout, že jsou krásné. Jen bych doporučila ukázat plánovanou trasu v ubytování a nechat si potvrdit, že je trasa průchozí. A samozřejmě, když kličkujete po rozeklaném pobřeží, je to většinou o dost delší.

Ubytování

Ubytovna pro poutníky se obvykle nazývá španělským jménem albergue. Setkáte se s veřejnými, církevními i soukromými. Podrobnosti najdete ve zmíněných aplikacích. Většinou to odpovídá. Na nefunkční, která měla být podle aplikace v provozu, jsem narazila jen jednou. Češi, které jsem potkala měli smůlu dvakrát.

Také ceny uvedené v aplikacích nejsou stoprocentně spolehlivé. Dost jich je o jedno až dvě eura dražší, než je uvedeno.

Soukromé se většinou dají nějakým způsobem zarezervovat. Přes Booking, e-mailem, telefonicky nebo Whatsapp. Poslední jmenovaný má zabudovaný překladač. Doporučuji psát španělsky.

Osobně jsem začala občas rezervovat někde v polovině trasy. Většinou jsem spíš doufala, že to nějak dopadne. Rozhodně se vyplatí předem podívat na kapacitu ubytování v cíli. Některé ubytovny jsou pro dvanáct lidí, jiné pro šedesát.

Ani v první polovině jsem nikdy nespala pod mostem. Ale párkrát jsem musela dělat hodně smutné oči, abych se vešla.

Všude se dočtete, že albergue je na každém rohu. Na Norte to v dubnu 2023 nebyla pravda. Hodně ubytoven bylo dočasně zavřených (asi tak dočasně jako návštěva spřátelených vojsk u nás v osmašedesátém) a poutníků bylo neobvykle hodně.

Pár tipů na závěr

Podrobný seznam vybavení chystám jako dárek pro předplatitele mé knihy, tak jen několik stručných informací:

Něco proti dešti se určitě hodí. V dubnu a květnu ráno bývala dost zima a mlha.

Vezměte si dobré boty a ponožky. Viděla jsem strašně zřízené nohy - samý puchýř. Šla jsem v lehkých běžeckých a merino ponožkách. Byla to skvělá volba. Za celou trasu jsem si neudělala ani jeden. Pár tipů k péči o nohy zde. Po kotníčkových trekovkách jsem toužila asi na dvou velmi, opravdu velmi krátkých úsecích. Jinak v pohodě. 

Voda se dá nabrat po celé trase, v Baskicku a částečně i Kantabrii jsou všude zdarma čisté veřejné toalety. Pak už to jde jenom v baru. Pila jsem ji bez problémů celou dobu. 

Bary jsou rozeseté po celé trase, ale nevaří se celý den. Dobré a výživné jídlo je vaječná tortila s bramborami (výslovnost přibližně jako "tortýja").

Zvlášť v menších obcích je problém nakoupit v neděli.

Ubytovny jsou občas vybavené i pračkou a sušičkou. Rozšířené jsou veřejné prádelny ve městech. Cena obvykle dohromady dá 7-8 euro. Albergue jsou vybavené i na ruční praní. Tedy mají umyvadlo a věšák. Mýdlo nebo prášek musíte mít svůj:-)

Ženy o věku nemluví. Tak řekněme, že už jsem mladá dlouho. Od sedmé třídy jsem byla pro tělesnou slabost osvobozena od tělocviku. Od té doby jsem nepatrně vylepšila, ale není to žádný zázrak.

Čtyři měsíce před startem jsem se snažila co nejvíc chodit. Střídala jsem dvouhodinové procházky s delšími túrami, když to šlo. Poslouchala jsem své tělo. Přežila jsem. Dokonce lépe, než jsem čekala:-)

Pokud budete mít nějaký dotaz, klidně mi nechte zprávu a e-mail. To samé platí pokud chcete upozornit na nové články nebo info, že vyjde kniha. Všechny vaše reakce s chutí čtu. Pokud nereaguji okamžitě, tak je to proto, že tohle je ztrátový hobby projekt a já se tužím jinde😁