Jak vyrobit puchýř?

Na mistrovství světa v tvorbě puchýřů, bych doufala v medailové umístění. Jdu do divadla, přinesu si kulturní zážitek a puchýř z lodiček, jdu v sandálech do obchodu, přinesu tři housky a puchýř. Garantuju, že když si dobře vyrobíte puchýř, bude to jediný životní problém, který budete následujících sedmdesát kilometrů řešit. 

Poněkud mě to přestalo bavit. Vrhla jsem se do průzkumu a řešení a dnes mám za sebou přes 800 kilometrů dlouhou poutní trasu Camino del Norte bez jediného puchýře na nohách. 

K sepsání článku mě vlastně přiměla procházka k rodičům. Vyrazila jsem ve vyzkoušeném setu boty a ponožky, jen jsem vyměnila vložky do bot. Po dvou kilometrech jsem ho měla na obou achilovkách a jak jsem pajdala, za další dva kilometry přibyl ještě jeden na plosce. Než jsem k nim došla, už byl jeden stržený.

Pojďme se tedy společně podívat, proč a jak se nám tvoří, co radí lid a co se osvědčilo mně.

Puchýř (anglicky blister) je vlastně takový přírodní gelový polštářek těla. Třením se oddělí vrchní část pokožky a prostor pod ní vyplní tekutina. Zabrání to poškození hlubších vrstev kůže. Navíc to svinsky bolí, takže příroda evidentně signalizuje, že máme přestat dělat koniny a sednout si do kouta.

Jenže člověk je tvor nepoučitelný a místo zahození bot a usednutí na pozadí dál chodí až k úplnému prasknutí puchýře.

Jak takový puchýř vlastně vzniká? 

Když pomineme ty, které vznikají popálením, obvykle je to třením v příliš těsné nebo naopak příliš volné botě. Nebo třením o nějaký výstupek, nerovnost ve špatně ušité či neprošlápnuté botě, pokrčenou ponožku, kamínek, písek nebo krystalek soli vzniklý odpařením potu.

Podle mého dlouhého vědeckého pozorování jsou někteří lidé k puchýřům méně náchylní. Prostě to nejsou mistři. Možná se jim méně potí nohy, protože vlhkost problém rozhodně zhoršuje.

Plyskéře, jak se jim říká na jižní Moravě, jsou zákeřné i tím, že mezi otlačením a vznikem je docela krátká doba. Navíc se člověk při chůzi zhusta soustředí na jiné věci než nohy a objeví tohle nechtěné miminko, až když je na světě.

Jak puchýřům předcházet?

Rozhodně prevencí. Každému nejspíš nebude fungovat vše. Zde jsou sebrané rady a pár mých životních zkušeností:

Koupit si dobré sedící boty: Super rada. Mám běžnou velikost a k tomu úzkou drobnou nohou. Když chci, sandále, ze kterých nevypadnu, kupuju si menší, aby mi držely na noze, což mi moc pěkně vbočuje palec. Druhou verzí je přilepit je k nohám sekundovým lepidlem a nosit do rozpadnutí nebo k noze přivázat provázkem. Ani jedno není úplně skvělé řešení pro elegantní ženu. Sportovní boty se dají přitáhnout tkaničkami, ale velký zázrak s tím nenaděláte. Z málo polstrovaných vypadávám a v hodně polstrovaných se potím. Doporučuje se i barefoot obuv. Nemohu komentovat, protože jsem nezkoušela. 

📌 Na dlouhé trasy mám vyzkoušené běžecké boty. Jsou lehké, větrají a noha se v nich tolik nepaří. Ušla jsem v nich osm set kilometrů bez jediného puchýře.

Vydržet a nechat kůži ztvrdnout. Kůže bude pak odolná proti otlakům. Ehm. Nějak mi zapomněli říct, že se ta ztvrdlá kůže taky v botě pohybuje a tře se s tou spodní vrstvou kůže. Tenhle exemplář moc nedoporučuju. Bolí jako svině.

Chodit bosky. No tak viděla jsem, že s tím lidi chodí i po horách a, což je horší, i po městě. Jako jisté je, že se vám v botě puchýř určitě neudělá. Pokud dáváte přednost rozříznuté noze, je to rozhodně dobré řešení. Pokud zvolíte pěkný lak, dokonce i celkem elegantní. Pokud nejste muž.

Dvoje tenké ponožky, popř. dospodu silonku, na to silnější ponožka, která se tře o druhou a ne o kůži.

Bezva řešení. Pokud vám puchýře tvoří shrnutá ponožka, teď má dvojnásobnou šanci. Osobně mě od tohoto řešení odrazuje i ten silon. Pravda je, že na Caminu jsem potkala jednoho dvoumetrového Albánce, který si silonové ponožky elegantně svlékal. No...

Dvě tenké z jiného materiálu bych si dovedla představit. Vyzkoušeno nemám. 

📌 Používám měkké vlněné ponožky z alpaky nebo merino vlny. V létě tenké, v chladu silné. 

Existují i vložky do ponožek a také prstové ponožky. Nemám vyzkoušeno, nemohu sloužit. Záleží i na důvodu, proč se puchýře tvoří. Pokud máte nějaké deformace prstů, které puchýře způsobují, určitě bych to prubla. 

Nohy předem namazat měsíčkovou indulonou nebo zasypat pudrem. Mazání se osvědčilo lépe. Puchýř vznikl až na sedmém kilometru. Pudr dal jen pět.

Zalepit si kritická místa dopředu leukoplastí. Ano, souhlasím. Bohužel moje nohy jsou kritické celé. Puchýř se mi jednou udělá na achilovce, podruhé na prstech nebo mezi nimi, potřetí na patě, po čtvrté na klenbě nohy. Klidně ve stejných botách. 

Doporučuji vyzkoušet. Sebrala jsem výše zmíněné rady na internetových diskusích. Něco z toho mi zafungovalo, něco ne. Něco se ještě chystám vyzkoušet. Každý máme jiné nohy i kůži, takže je dobré neskončit u jedné varianty. 

Jak jsem udržela v létě nohy ve formě na dlouhých pochodech?

Když jsem si na sebe vymyslela jít na těžko Poutní cestu Blaník-Říp, takže jsem věděla, že se puchýřům prostě musím ubránit. V batohu jsem měla přes dvanáct kilo, protože nosím vodu. Nemám filtr a studánkám po epizodě z mládí, kdy jsem po jednom doušku strávila dva dny omotaná kolem toalety, nějak nevěřím.

📌 Takže tentokrát jsem si před cestou pečlivě odstranila zrohovatělou kůži. Mazala jsem směsí olivového oleje, ve kterém jsem předtím macerovala měsíček, a včelího vosku. Přesný poměr nevím, konzistence taková, aby to bylo tuhé, ale dalo se to mazat. Najdete to na internetu pod názvem domácí měsíčková mast. (Na Camino jsem přidala trochu vosku a udělala z toho jakési voskové mýdélko. Bylo super. )

📌 Točila jsem neustále dvoje ponožky. Jedny jsem měla zvenku zavíracím špendlíkem připnuté na batohu a druhé na noze. Na každé zastávce jsem nohy vyvětrala, přemazala, prohodila ponožky a šla dál. Prvních padesát kilometrů bez ztráty kytičky. Pouze jsem budila v restauracích zvýšenou pozornost ochmelků.

📌 Pak mě nohy bolely, tak, že jsem je musela zatejpovat. Od té doby jsem samozřejmě mazala jen volnou kůži. Tejp jsem po třech dnech vyměnila, protože se mnou už nemohla vydržet ani lesní zvěř. A celých sto devadesát kilometrů zvládla bez jediného puchýře. Heuréka!

📌 Kdybych šla v dešti nebo podobných podmínkách, asi zkusím zatejpovat dopředu.

📌 Na 850 kilometrů dlouhé Camino jsem i vzala běžecké boty, takže jsem nemusela ani tak často větrat. Do deště jsem si k nim koupila nepromokavé ponožky. Stoprocentně nadšená z nich nejsem, i tak jsou nohy trochu vlhké. Měla jsem tak trochu pocit, že je to stejné jako v silných merino ponožkách. Na druhou stranu nešla jsem obrovskými lijáky, jen takové přeháňky střídané slabým deštěm. 

Jak puchýře ošetřit?

📌 Rychlý zásah je zásadní. Je důležité nosit s sebou všude náplast, problém si uvědomovat a věnovat nohám pozornost. Když vznikající puchýř zalepím, nikdy se z něj nevyrobí nic, co by mě odrovnalo nebo jsem to musela propichovat.

Propichování se hodně řeší. Neexistuje na to jednoznačná odpověď. Argument, proč nepropichovat je jasný. Hrozí zanesení infekce. Na druhé straně málokdo přeruší kvůli puchýři svoji turistickou dovolenou, aby si ho jel domů vyléčit. A pak považuji za lepší cíleně a rozumně propíchnout než nechat prasknout ve špinavé ponožce.

📌 Všude s sebou nosím jehlu a jodisol v aplikačním peru, což je vlastně malá skleněná lahvička v plastovém obalu. Je to praktické, lehké a účinné. Vydesinfikuji tím jehlu, kůži a ještě dám i na polštářek náplasti.

Pokud se vám podaří nějaký extra kousek, za chvíli se vpich zacelí a puchýř se znovu naplní vodou. Rada dálkových turistů: puchýř prošít nití a tu nechat přes noc v kůži. Podotýkám, že řádně politou desinfekcí. A samozřejmě přelepit. Tekutina vytéká skrz nit, která brání úplnému zacelení rány. Jehlu v niti nenechávejte. Propíchli byste i další tři turisty, co tam budou spát po vás. 

Slyšela jsem chválu náplasti Compeed. Osobně se mi až tak neosvědčila. Především proto, že na noze nedrží tak, jak bych chtěla. Konce náplasti odchlíply a lepili se k ponožce. Když jsem ji pak zkoušela sundat, šel s tím celý puchýř. Au.

Když chci hojení urychlit, používám raději hemagel a přes něj ještě větší náplast, aby se mi to neodlepovalo. Snad by to fungovalo i na ten Compeed.

Přeji příjemné cesty bez puchýřů!

Svoje tipy jak s nimi bojujete mi můžete napsat na bonacestuje(uzenáč)gmail.com.

No a příště tedy už vážně napíši o tom skvělém sicilském jídle.