Už čtvrtý den se snažím dojít z Louňovic pod Blaníkem na Říp. Na prochajdu dlouhou skoro dvě stě kilometrů jsem si vyrazila vybavená poutním deníkem, spacákem a plnou brašnou optimismu. Bohužel se mi v ní někde cestou udělala dírka a já ho takhle k večeru začala ztrácet. V minulém dílu jsem marně hledala nocleh u Olešky, tak pokračuji v dál....
Tak už máme úterý. Od sobotního poledne se snažím pěšky dojít z Blaníku na Říp. Rozhodla jsem se trochu pošimrat hranice komfortní zóny. Na cestu dlouhou skoro dvě stě kilometrů vyrazila sama a ještě přibalila spacák a karimatku. Ať to stojí za to.
Z Českého Šternberku ve spěchu vyrážím na druhou etapu Poutní cesty Blaník - Říp. Na té minulé jsem poprvé v životě spala sama venku a druhou noc jsem se z toho musela vzpamatovat v pohodlném penzionu. Tentokrát chci celou etapu urazit najednou a pravděpodobně se opět vyspat někde pod střechou. Plánování mám za celý rok dost, takže se...
Slunce mě ráno probralo uprostřed holé pláně, kde měl být podle mapy les. Na vandru jsem byla naposledy před mnoha lety, sama pod širákem nespala nikdy. Inspirována lidmi, kteří přešli přes čtyři tisíce dlouhou Pacifickou hřebenovku, jsem si vyrazila vyčistit hlavu na dvě stě kilometrů dlouhou trasu po naší zemičce vedena heslem, že někde se začít...
"... jezevec, jiřička, jestřáb... to dám,... jelen, jepice... už jen deset kilometrů... jaguár, jasoň... kdyby mě aspoň tak nebolely nohy... jeseter, ještěrka, jespák..."