Hledání odvahy komunikovat v zahraničí
Sbíráte odvahu poprvé vyrazit do zahraničí? Dnes pro vás mám pár osobních postřehů o komunikaci v cizím jazyce. Mrzí mě, že jsem na tohle všechno nepřišla dřív. Snad to pomůže aspoň vám.
Španělsko - nákupní příběh
Jsem na sebe naštvaná, zapomněla jsem doma kabel k nabíječce na foťák. Bez něj potáhnu kilo fotografické techniky celých 800 kilometrů úplně zbytečně. Ve španělském Irunu míjím hobbymarket. Prostě to musím zkusit! Co můžu ztratit? Maximálně se ztrapním.
Vlezu dovnitř, vytáhnu nabíječku, španělsky pozdravím a ukazuju na tu díru v nabíječce, kam se zastrkává kabel. Ještě roztáhnu ruce do šířky, jakože kabel a tvářím se zoufale. I průměrně znuděná pokladní pochopí, že nechci zmrzlinu. Kývne a ukáže k regálům někde dozadu. Paráda!
Kabelů je tu spousta. Jen si nejsem jistá, jestli jsem vybrala správný. V tom plastovém obalu se mi zdá koncovka menší. Najdu asistenta, ukazuju nabíječku a kabel a tvářím se zoufale. Obojí si prohlédne a kývne, že ano.
Pokladní se vyměnily. Tahle není znuděná. Usmívá se, když ji zdravím španělsky, když mávám platební kartou, abych naznačila, že nechci platit hotově. Naťuká a ukáže mi cenu. Usmívá se, když mi podává nákup. Když poděkuji španělsky, vysloveně září. Já se tvářím tázavě a naznačuji prsty, že potřebuji obal rozstřihnout. Jasně. Není problém. Můžu obal nechat tady? Jasně. Měla jsem z toho strach a za patnáct minut odcházím naprosto u/spokojená. Stačily mi dva španělské výrazy: Dobré ráno (buenos días) a děkuji (gracias), tázavě pozvednuté obočí a široký úsměv.
Po pár stech kilometrech pochodu jsem si slovní zásobu rozšířila o dobré odpoledne, nealko tmavé pivo, kávu a červené víno a toast.
Bídná anglická konverzace
Anglicky se učím, bez valného úspěchu, už dlouho. Mluvím. Když se na 5 minut zamyslím, tak dám perfektní větu v předpřítomném čase včetně správných předložek. Třikrát si to pro sebe zopakuji. A pokud jsem se příliš nevystresovala, tak to vyšvihnu a naprosto oslním. Akorát to prostě není úplně na konverzaci.
Podobný postup má dvě zásadní vady:
Buď promluvíte na stejného zoufalce, který s vámi nebude chtít konverzovat, aby se neztrapnil.
Dotyčný mluví anglicky perfektně a začne na vás chrlit dlouhé a složité věty, zatímco vy potřebujete konverzaci na úrovni odrostlého batolete.
Osobně zahajuji konverzaci místním pozdravem a pokračuji anglicky větou "I'm sorry, I can't speak English well.*)" Upozorním lidi dopředu na svoji úroveň a ještě jim dám šanci mě pochválit, jak pěkně mluvím.
Ti co mluví bídně budou s vámi konverzovat ochotněji. Ti, co mluví perfektně se vám většinou budou snažit přizpůsobit a budou mluvit jednoduše a pomalu.
Tvořím jednoduché věty. Moje schopnost je sestavit taky záleží na momentální pohodě, jak jsem se vyspala a spoustě dalších. Pokud nemám den, používám metodu jednotlivých slov. Většinou to nějak zabere.
Jsem introvert a nerada mluvím s cizími lidmi. K tomu mám celý život pocit, že jsem za blbce, když neumím kváknout. Zlomila jsem to až v posledních letech. Nejdřív jsem se pořád držela u kamarádek. Které taky moc nemluví, ale tak pro ten pocit, že ve dvou se to lépe táhne… Předloni jsem se poprvé odhodlala vyrazit sama autobusem mezi dvěma sicilskými městy. Pak už jsem jezdila naprosto v pohodě.
Od té doby to jede samo. Projet se v Portugalsku historickou tramvají, protože můj parťák se v ní nechtěl mačkat už nebyl problém. Vyrazit sama do Polska? Pohodička. Jeden a půl měsíce pochodovat po Camino del Norte, kde najdete jednoho Čecha na sto kilometrů. A samozřejmě i do Bordeaux, kde jsem startovala. Procházka růžovým sadem.
Neverbální komunikace aneb máte ruce, nohy a obličej.
O Francouzích se říká, že anglicky mluvit nechtějí. Možná. Ale v hostelu s vámi mluvit budou, protože to je jejich práce. V supermarketu se vás pokladní většinou neptá, jak se máte. Pátrá, jestli chcete tašku. A je jedno, jestli jste v Řecku nebo Gruzii. Řidiči autobusu, co jezdí z letiště taky většinou cizince zvládají.
Když nemluvíte anglicky, máte ruce. Můžete ukazovat. V hlavě máme takzvané zrcadlové neurony, které způsobí, že na gestikulaci většinou podvědomě přejde i ten druhý. Sama se nepovažuji za nějakého velkého herce, přesto žasnu, co všechno jde rukama nohama vyřešit.
"Ženě v nesnázích" se většina lidí snaží pomoct. I když je tou nesnází jen nedostatek kofeinu. Francouzský prodavač v občerstvení nad kelímkem s kafem přejel rukama a naznačil nasazování. Jasně, že mi nechtěl prodat bagr. Neznal to slovo. Já taky ne. Prostě se ptal, jestli chci víčko. Zatoulala jsem se kousek od obvyklých turistických míst, tak zřejmě takhle konverzoval úplně poprvé. Aspoň podle poznámky, kterou pronesla kolegyně. Tomu jsem rozuměla naprosto přesně, i když francouzsky umím ještě méně než španělsky. A, holky, to "merci, madame" na závěr nákupu. To fakt znělo.
V dětství jsem se naučila nedávat najevo své emoce. Při cestování se učím přesný opak. Když mi ve španělské optice zdarma opravili brýle, předvedla jsem zářivý úsměv, kladla si ruku na srdce a mírně se ukláněla na znamení díků. Moje očividné štěstí oba optiky rozzářilo tak, že rozhodně měli lepší den, než kdybych jim zaplatila. A o tom to je.
Vyrazit sama do zahraničí je prostě super pro učení se komunikaci. A tím i obrovský osobní rozvoj. Nenastrčíte kamarádku, ať to za vás zařídí. Nevrznete nikomu telefon, protože umí dobře anglicky a vy umíte prd. Prostě musíte.
DOPORUČUJI mít v telefonu a pro jistotu ještě někde zvlášť napsaná čísla na lidi, kteří anglicky umí dobře a na které se můžete obrátit. Nebo ideálně i mluví řečí dané země. Na zastupitelské úřady. A samozřejmě i registraci v systému Ministerstva zahraničí DROZD.
Užitečné aplikace
Duolingo
Před cestou si stahuji Duolingo, což je výuková aplikace, která vás naučí jednoduchá slova a věty. Šikovných aplikací je určitě víc, pokud máte tip, klidně mi napište do okýnka pod článek.
Většinou se učím slova: dobrý den, nashledanou, děkuji, prosím vás, autobus, vlak, letiště, voda. Kde najdu zastávku? Kdy jede autobus? A pak podle situace.
Občas se díky aplikaci naučím věty, které (hlavně díky mému rozpočtu) nejsou moc užitečné. Třeba: Kde je můj taxík? Kde je můj hotel? Pepe pije mléko. Kdo jí jablka?
Beru to jako trénink pro mozek.
Google překladač
Perfektní věc na cesty. Pomůže vám s překladem slov a vět. Díky funkci fotoaparát si přeložíte jídelní lístek nebo jiný text. A dokonce má možnost překladu konverzace, kdy oba namluvíte větu do telefonu a ta se tomu druhému přeloží. Využila jsem to při konverzaci s italským lékařem i španělskou barmankou, která se odvážně zeptala, jaké chci víno. Dokonce jsem si díky téhle aplikaci zařídila opravu brýlí ve španělské optice.
Základní překlad funguje offline, pokud si dopředu stáhnete příslušnou řeč. Nezapomeňte si stáhnout i češtinu. Naopak angličtina už je vestavěná. Na konverzaci potřebujete internetové připojení.
Tuhle apku používá hodně ubytovatelů. Má zabudovaný překladač, takže jim klidně můžete psát rovnou v jejich řeči.
Poznámková aplikace
Je v podstatě jedno jaká to je, ale můžete tam mít zapsané nějaké základní věty. Podstatné je, aby šlo zvětšit písmo.
Uvědomila jsem si to, když jsem se ptala dvou španělských seniorů na autobus. Snažili se mi pomoct, ale na mapě prostě to město, kam jsem se chtěla dostat, nezvládli přečíst, protože nápis nebyl dost kontrastní. A já ho zase nezvládla vyslovit tak, aby tomu rozuměli.
Vybrané části textu pocházejí z připravované knihy o mé 850 km dlouhé pouti po Svatojakubské cestě Camino del Norte, kterou právě píšu. Podobných postřehů a tipů tam najdete celou řadu. Když člověk putuje přes měsíc a půl, o komické situace není nouze.
Další lehce ztřeštěné tipy pro váhavé cestovatele najdete tady.
*) Omlouvám se, neumím dobře anglicky.